Zase po zemi

A je tu opět slunečné ráno. Včera jsme šli spát až po jedné hodině, hned jak jsme dopili zasloužené pivo. Původně, jsme dnes chtěli startovat v kopci přímo nad námi, ale protože máme ještě čas, rozhodujeme se popojít až do Passo Tonale. Předpověď slibuje slabý jihozápad a dobré letové podmínky. Max má náskok a Tom je jen kousek před námi. Honza nasadil obvyklé stíhací tempo a za chvíli dohání Toma. Dnes máme skvělý informační servis od Petry, a tak víme okamžitě o každém pohybu soupeřů. Narychlo utvořené česko-anglické duo stoupá vzhůru, protože čas letí a musíme se dostat včas na start. Tam už sedí Max. Od našeho tajného zvěda víme, že fouká celkem svižný západ. Nikdo nevěří tomu, že by nezeslábl a nešlo by letět. Kluci dorazili na start přesně ve chvíli, kdy Max o kus dál startoval. Silný vítr ho ale nekompromisně sráží dolů do údolí, kde přistává asi po pěti kilometrech. Kluci čekají až se vítr uklidní a já mezitím kontroluji podmínky dole v údolí. Dnes už se to přece musí povést! Vítr ale nelehá, ba právě naopak. V půl šesté Tomovi cáknou nervy a vydává se zpátky do údolí. Honza je na vážkách, ale pomalu se také vydává na cestu. Je to opravdu hodně deprimující, ale útěchou nám může být, že nikdo z našich nejbližších soupeřů nikam nedoletěl. Zezadu se jen dotahují Japonci, kteří ještě předchozí večer vylezli na kopec těsně za námi, ale přes Passo Tonale se také nedostali.
Z dnešního vyřazování vyšel jako vítěz Vrabčák, který se kousnul a předběhl již hodně vyčerpaného Australana. Později potkávám Loyda v Passu a nechám si vyprávět pár jeho historek. Nejvíc se mi líbila asi ta, jak lezl pro otočný bod až nahoru na vrchol Marmolády, kde ho poryvy větru, který měl v nárazech až sto padesát kilometrů za hodinu, sráželi na zem. A opodál jdoucí Max, který váží asi o padesát kilo víc, to dokázal ustát.
Polák jistil pozice dlouhým pochodem do údolí a Vrabčák, startující na Mt. Roen už mohl být v klidu a snažit se doletět co nejdál. První partu už nedoženeme, prostřední se nám také začíná vzdalovat, nezbývá než zatnout zuby a čekat na trochu štěstí. Dnes jsme pro to, aby přišlo, udělali maximum. Důležité bude, zachovat si soudnost a čistou hlavu. Oba jsme už celkem unavení a to je ten čas, kdy přichází špatná a unáhlená rozhodnutí. Martin Müller je dalším zraněným. Takže nové heslo dne: není důležité vyhrát, ale přežít. Nicméně nálada v týmu je dobrá, začínáme z toho mít docela srandu. Ale nesmíme polevit! V patách jsou nám JAPONCÍÍÍÍ!!!!!