Konečně ve vzduchu!

pondělí, července 27 2009

Po včerejším neúspěchu jsem začal být trochu nalomený. Čekal jsem pod Passo Tonale několik hodin a nějak jsem nevěděl co dál. Už třetí den jsme byli včas na kopci a počasí nám opět nepřálo. Musel jsem se ale rychle vzchopit, Honza scházel dolů z kopce a určitě nepotřeboval vidět zdecimovaného supportéra. Další možný start byl 26 kilometrů daleko a tak Honza vyrazil na svou obvyklou večerní dvacetikilometrovou procházku. Pět kilometrů před odbočkou nahoru, ve městě Edolo, už jsme toho měli tak akorát dost. Opět dobrá pozice na zítra a výborná předpověď. Budíček zazvonil v sedm, ale dnes se nám z nory moc nechtělo. Nedá se ale nic dělat. Monaco na nás čeká. Honza vyráží a já jedu napřed okouknout podmínky na startu. Je to zrovna start, na kterém jsme už během naší přípravy byli. Dnes ale chceme startovat z toho vyššího, těsně pod vrcholem Mt. Padrio. Tom, kterému se už včera nechtělo šlapat, zůstal před Edolem a škrábe se na kopec asi pět kilometrů za námi. Podmínky jsou vynikající a nad kopcem se dělají termické chmurky. Teď a nebo nikdy. Honza dole pod kopcem stávkuje, že neví, že by se mu nemuselo podařit přelétnout sedlo před námi. Nekompromisně ho vyháním nahoru, lepší podmínky už být nemohou. Ve dvanáct je na startu a začíná se chystat. Ve chvíli, kdy už jsme téměř připraveni, zjeví se sto metrů nad námi padák a zvedá se ve stoupáku. Není poznat, jestli tam startoval nebo prolétává, nicméně je to Japonec Ogi, který už od rána letí jak partyzán, přeskakuje kopečky, různě přistává a posouvá se dopředu. Není na co čekat. Hatori Honza ihned startuje a před kopcem nalétává do stoupání. Derou se mi slzy do očí a mávám mu na šťastný a dlouhý let. Pánbůh asi odjel na dovolenou. Nebo se konečně podíval na live tracking a řekl si, nechám ty kluky trochu popoletět, vždyť už šli pěšky 300 kilometrů! A nebo tuto oblast má pod patronátem už někdo jiný. Honza vytáčí, co to jde, a protože základny jsou jen těsně nad kopcem, posílá to do údolí na protější stranu přes Tirano. V patách mu je Tom, který současně odstartoval kousek za námi. Na protějším hřebenu už to taky začíná ožívat. Max a Andy jsou v pohotovosti a tak se ve vzduchu najedou potkává na dohled pět padáků. Pět padáků, které minulou sobotu startovali ze Salzburku a potkávají se na třistadvacátém kilometru. Posunují se směrem k Sondriu a vypadá to, že vše jde dobře. Za Sondriem se ale rofoukává silná údolka. Honza je z 1600 metrů nekompromisně sražen k zemi. Tom je na tom stejně a krkolomně přistávají téměř ve městě. Naštěstí bez újmy. Ogi to zkouší přes hory se střídavým úspěchem, ale daří se mu popoletět asi o deset kilometrů před nás. Je to ale stejně obdivuhodný výkon. Vyrážíme pěšky směr Lago di Como. Organizátoři upozorňují na večerní výraznou změnu počasí. Déšť a bouřky. Aspoň bude na co koukat. Další postup je celkem jasný. Přelezeme kopce za Lago di Como a půjdeme vstříc fialovým krávám a vlajce s bílým křížem. Na konci závodního pole je to také dramatické. Druhému Japoncovi se ráno nepodařilo zvednout a přistál dole v údolí za Passo Tonale. Zítra uvidíme slovensko-polsko-japonský souboj o setrvání v soutěži. Nás to asi neohrozí, ale člověk nikdy neví. Dobré zprávy přicházejí zepředu startovního pole, během dvou dní odstoupili tři týmy. Pokud to půjde tímto tempem, do pátku jsme na bedně. :-)  Dobrou noc, jdeme dohonit Japoncéééé! Stay tuned!