A je tu konec!

Poslední probuzení do soutěžního dne. Dnes už ale nemusíme spěchat. Není kam. Po dlouhé snídani se balíme na krátkou túru a Honza s Tomem si naposledy nasazují na záda batoh s padákem. Jdeme údolím najít pěkné místo, kde počkáme na konec závodu. Krásná scenérie okolo podtrhuje tuto pro kluky celkem emotivní chvíli. Nacházíme krásné místo s výhledem na sněhem pokrytou Monta Rosu. Maxík s Ogim jsou už u otočného bodu, což potvrzuje naše včerejší rozhodnutí nepouštět se do větších akcí. Před půl dvanáctou začíná odpočítávání a přesně v 11:24 je letošní závod Xalps minulostí. Chvilka emocí a pomalu sestupujeme zpět do údolí. Okolní kopce se zahalují do oblačnosti a vypadá to, jako by někdo zatahoval oponu. Představení skončilo.
Do Monaka je to 4,5 hodiny cesty a pro mě nezvyklý pocit jet tak dlouho v kuse a takovou rychlostí. Za chvíli si ale zvykám a po šesté hodině jsme v Monaku. Na večírku odevzdáváme všechna zařízení a telefony. Když přichází Alex Hofer, vypadává mu krabička s telefonem z ruky, telefon se odráží z na nártu jeho nohy a padá do moře. Přežil všechny útrapy, přeletěl Alpy a teď se topí v přístavu. V deset hodin přichází na řadu vyhlášení vítězů a pak už se nám světla z monackého přístavu začínají pomalu rozmazávat...

Bylo to pro nás neuvěřitelných 13 dní dobrodružství, které budeme ještě nějakou chvíli vstřebávat. Dobrodružství, které bychom nezažili bez pomoci spousty lidí okolo a bez pomoci našich silných partnerů. Děkujeme.